Schwarzenberský plavební kanál

Z KALENDÁŘE AKCÍ FOLKLORNÍHO SOUBORU LIBÍN-S PRACHATICE
2. čtvrtletí 2012 více

S Helenou Svobodovou a s pohádkami z obou stran Šumavy se několikrát do roku setkáváme u Schwarzenberského plavebního kanálu na Šumavě, ale jinde, na příklad u hornorakouského jezera Traunsee, v bavorském Pasově či ve skansenu Finsterau. Posluchači bývají české, rakouské či bavorské děti. více

Dovolte, abych Vás jménem folklorního sdružení Libín-S Prachatice pozval na Slavnost světel v pátek 18.05.2012 večer. více

Od května do září probíhá na březích Schwarzenberského plavebního kanálu ojedinělý hranice překračujicí projekt Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Po dobu jeho připravuje folklorní sdružení Libín-S Prachatice spolu se svými partnery - se Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, s obcí Nová Pec, s farností Želnava, se Sborem dobrovolných hasičů Nová Pec, s rakouským sdružením cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald a se spolkem SUNNSEITN tři setkání s folklorem, devět ukázek plavení dříví na třech místech plavebního kanálu, dvě setkání s pohádkami s obou stran Šumavy, setkání s modlitbou při mši svaté u Rosenauerovy kapličky, setkání s uhlíři u milíře na pálení dřevěného uhlí i setkání s dřevorubci a s prací v lese. více

Vážení přátelé, dovolte, abych Vás pozval na ukončení plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu v sobotu 17. září 2011 ve 12:00 hodin k hraničnímu potoku Ježová / Iglbach. více

Hranice překračující projekt folklorního sdružení Libín-S Prachatice a jeho partnerů nazvaný Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu jde pomaloučku do finále. Uplynulý víkend byl snad nejbohatší.
více

V počátcích oživování Schwarzenberského plavebního kanálu přišlo rakouské
sdružení pro kulturní spolupráci SUNNSEITN s projektem "Kulturachse
Schwemmkanal", tedy Kulturní osa plavební kanál. V rámci tohoto projektu u
Schwarzenberského plavebního kanálu hráli muzikanti různých žánrů, na české
i rakouské straně vyrostlo v jeho blízkosti několik moderních skulptur
českých i rakouských autorů, u kanálu zněly pohádky z obou stran Šumavy. Na
tento rakouský projekt navázalo folklorní sdružení Libín-S Prachatice svým
Setkáním s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, později Šumavským
folklorním festivalem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním
kanálu. Srpnový pořad na Jeleních Vrších nese stále stejný název - Kulturní
osa plavební kanál.



Dopoledne bylo na Jeleních Vrších, vesničce pod nejvyšší horou české části
Šumavy - Plechým poměrně klidno. Jen projíždějící cyklisté se diví, co se to
tu bude dít, vlajky, vyzdobené pódium.


Stranou od všeho možného ruchu si před jedenáctou sedli pod bývalou
myslivnou, ve které před dvěma sty lety, možná ještě o něco dřív, jistě
přenocoval stavitel plavebního kanálu Josef Rosenauer, tři nositelé jména
začínajícího na "H" - Helena, Helmut a Hynek. Bylo třeba si ještě naposledy
vyzkoušet společné vyprávění pohádek z obou stran Šumavy. Ono totiž nesmí
být znát, že Helena a Helmut spolu sice česky a hornorakousky (s němčinou
ten jazyk má společného nejspíš jen dost málo) vyprávějí pohádky, ale ona
neumí německy a on zase česky. Proto je tu potřeba Hynek v roli tlumočníka.


"Před dávnými, dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes, žili a pracovali
na Šumavě mnozí uhlíři", začínala Helena Svobodová vyprávět pohádku O uhlíři
a lesním mužíkovi. Helmut Wittmann pokračoval: "Vor langer, langer Zeit,
war's gestern oder war's heut, da haben wir im Böhmerwald viele Köhler
gelebt und gearbeitet."


Projekt Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském
plavebním kanálu v sobě spojuje setkání s folklorem, vyprávění pohádek z
obou stran Šumavy, ukázky šumavských řemesel a povolání i setkání při mši
svaté na břehu plavebního kanálu. Kulturní osa plavební kanál obsahuje skoro
všechno tohle v jednom dni. Bude se zpívat tancovat, vyprávět, plavit dříví,
hoří ale i milíř na dřevěné uhlí, budou výrobci dřeváků a dřevěných koryt.


Možná se ptáte, co má společné Schwarzenberský plavební kanál s folklorem?
Pro odpověď se musíme obrátit skoro dvě stě let do historie. Ve dvacátých
letech devatenáctého století napsal ředitel schwarzenberského
českokrumlovského panství Erns Mayer rozsáhlý "Popis velkého plavebního
zařízení na panství Český Krumlov v českobudějovickém kraji v Čechách". V
kapitole O plavebním provozu stojí m.j.: "Vytahování dřeva (připlaveného
plavebním kanálem na Šumavě v ústí řeky Große Mühl do Dunaje) vyžaduje tři
sta až tři sta padesát dělníků, když má být dodržena rovnováha s vhazováním.
V Horním Rakousku by nebylo možné takový počet lidí. Ale potřební lidé z
krajiny kolem Strakonic v Čechách se každý rok ucházejí houfně a bez vyzvání
ucházejí o výdělek. Přinášejí si velké rance s potravinami, které si
připravují k denní potravě pod širým nebem během své práce. Mnohá ohniště,
která si k tomu účelu udržují drobným dřevním odpadem, dávají skládkám dřeva
vzhled polního ležení. Přístřeší na noc je zajištěno v dřevěných stavbách,
kde na slámě ve dvojitých řadách nalézají odpočinek.... Člověk by věřil, že
lidé, kteří velmi těžce pracují od pěti hodin ráno do sedmi hodin do večera,
a v této době mají pouze jednu hodinu na oběd, vyčerpají všechny síly,
žádostivě budou vyhledávat noční tábor. Protože je společnost smíšená z
chasníků a děvčat, kteří si úmyslně z domova vzali citery, housle a v
Čechách ještě obvyklé dudy, tančí se v oddělených skupinách dvakrát až
třikrát do týdne na volném prostranství lidové tance, které v žádném případě
nejsou vhodné k posílení unavených údů. Následující den bez nejmenší stopy
opět s čerstvostí začínají a pokračují v práci."

Vytahování dříví
Folklorní soubor Libín-S Prachatice pouze přivedl lidovou muziku, lidové
písničky a lidové tance opět k vodě, k plavení, k plavebnímu kanálu.

Krátce po poledni byl na jelenovršském pódiu již nastoupen folklorní soubor
Libín-S Prachatice. Na křižovatce do všech světových stran zatroubil Helmut
Wittmann na pokyn plavebního ředitele Hynka Hladíka na kravský roh.


"Pojďte sem, za chvilku začínáme", volal do okolí Hladík.
Prvním tancem prachatického souboru byl Bavorov. Kdyby byl Bavorov co
Prachatice, to je pro libíňáky otevírák.
Kdyby byl Bavorov..."Další písničkou budou Hoši a tancem Bába. Tancovat budou naši chlapi",
uváděla další blok Helena Svobodová.

Mnohdy slyšíme, že tance ze šavlemi se k nám dostaly z Moravy. Tanec Martin,
který se se šavlemi také tancuje, má svůj původ u nás v jižních Čechách, na
Kaplicku. Býval to jeden z masopustních tanců.

Máme rádi humor, lásku, to vyjadřuje řada tanců a písniček. Humoru je plné i
další taneční pásmo. Porozuměli mu i bez překládání při našich vystoupeních
v Rakousku, Německu či Maďarsku. Taneční pásmo Slepice.
Při seskakování z pódia se podařilo nešťastně doskočit jedné z tanečnic -
Janě. Jana měla najednou slzy bolesti v očích, po lyžařském úrazu
absolvovala operaci kolena, dnes je to její druhé vystoupení. A teď tohle...
Jana dnes už tancovat nebude. Bohužel soubor postihlo několik podobných
událostí. Vlaďka je dnes na Jeleních Vrších jako divačka, bolí ji záda. Ale
teď, teď je třeba pomoci. Záda nezáda, Vlaďka jde do kroje. "Jen to trochu zdržte!"

Následuje série písniček, potom Doudlebská polka, dokola jdou i diváci.

Vlaďka už je na pódiu, můžeme jet dál. Libín-S vyvíjí svoje aktivity z velké
části u plavebního kanálu, proto je celkem přirozené, že v jeho repertoáru
je i taneční pásmo plavci. Vždyď jsme si říkali, že chlapi a ženské z Čech
pracovali kdysi tvrdě při vytahování plaveného dříví, večer po práci se
často hrálo, zpívalo a tancovalo. Je skoro jisté, že chlapi se předháněli i
večer, co všechno umí s plavebními háky, že s nimi jde i tancovat, že háky
mohou být i hudebními nástoji. Jistě háky létaly vzduchem. To všechno
obsahuje pásmo Plavci v choreografii Heleny Svobodové.

Odpolední program pokračoval v romantickém prostředí u horního portálu
tunelu. Vyprávěly se tu pohádky.

Před dvěma stoletími neměli mladí lidé přehrávače, mobily, rádia či
televize, museli se bavit sami. O tom, že hráli, zpívali a tancovali, o tom
jsme již říkali. Oni si ale jistě i vyprávěli. Na řadu přišly legendy, ságy a pohádky.

U horního portálu po jedné hodině odpoledne čekalo několik desítek lidí na
dva vypravěče - pohádkovou babičku Helenu z Prachatic a skřítka ze Solné
komory Helmuta. Helenu Svobodovou a Helmuta Wittmanna. A taky na muzikanty
Františka a Pavla Jordákovi. Ti dva uvedli hodinku s pohádkami písničkami,
které si mohly pozpěvovat i děti.


Pohádkové melodie
Znáte pohádku O hadru, jehle a biči? Ta byla první, která zazněla.
"Vor langer, langer Zeit, war's gestern, oder war's heut', da sind ein
Abwaschhadern, eine Nadel und ein Peitschenstiel durch den Böhmerwald
gereist..." Před dávnými, dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes,
putovali Šumavou hadr na mytí, jehla a bič. Hadr vyhodila dívka ze zámku,
protože byl už úplně rozrhaný. Protože u jehly se zlomilo očko. Biči vůbec
nic nechybělo. Vypadal jak nový. Ale opilý pasák dobytka ho ztratil v lese.
Tak tedy ti tři táhli spolu po cestách Šumavou..."


O hadru, jehle a biči
Další pohádkou byla ta O lesní žínce. Samozřejmě vždy následují písničky
Františka a Pavla.
K plavebnímu kanálu patří pohádka o vodníku Žbluňkalovi, jak mu odplavalo
prádlo a co všechno následovalo, z pera Ivo Stehlíka z Volar. Plavci, i ten
ramenatý Hans, se nakonec popili nějaké to pivo s vodníkem v hospodě na
Jeleních Vrších.

O vodníku Žbluňkalovi
Pojďte, jdeme na Jelení Vrchy, bude se tam od lesovny plavit dříví!
Na Vrškách pod lesovnou už na kraji lesa bylo několik stovek lidí. Plavební
ředitel Hynek Hladík pískal na píšťalku a svolával je blíž. "Pojďte blíž, ať
vám něco můžu povídat a nemusím tolik křičet!"
Povídal potom o historii plavebního kanálu, kterým za sto let "zlatých časů"
proplulo téměř osm milionů palivového dřeva ze Šumavy pro císařské hlavní
město Vídeň. Potom přečetl plavební rozkaz, letošní šestý.

"...Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební
personál s potřebným nářadím..." Hladík se potom rozhlídnul po davu lidí na
druhém břehu plavebního kanálu a dodal: "Přišlo vás tedy o dost víc, než
jsem si myslel, ale jak tak vidím, plavci, jen někteří mají plavební nářadí.
Wo hast du die Schwemmhacke?", zeptal se německy jednoho plavce. "Jo, támhle
je tvůj hák, dobře vezmi si ho!" Na mostku přes kanál je několik plavebních
háků. "A co ty, no ty, co se tak směješ, koukej si taky vzít hák!" Tak byly
rozdány zbývající háky. "Všude v České republice, v celé Evropě, je zakázaná
dětská práce. U nás ale děti pracovat můžou. Tak děti, do práce!" Kubík,
Hynkův vnouček už měl v ruce malé polínko, to letělo do vody první. Hned
potom i další děti se daly do práce.

Polena potom plula asi tak jeden a půl kilometru, skoro až k potoku Hučice.
S poleny šli nejen plavci s háky ale i spousta diváků. Vytahování dříví byla
vždy ta nejtěžší práce.


Ti, co nedošli až k Hučici a vraceli se na Jelení Vrchy okolo kouřícího
milíře, zastihli před stodolou domu č.p. 13 kapelu souboru Libín-S, která
zvala na druhé vyprávění pohádek.
Helena s Helmutem vyprávěli nejdřív takovou hrozně zvláštní pohádku, Prolhanou.
Tentokrát hudební doprovod zajišťovala celá kapela Libín-S.
Muziku vystřídala pohádka O uhlíři a lesním mužíkovi. Vždyť jen několik set
metrů odtud hoří od sobotního podvečera milíř na pálení dřevěného uhlí. No
hoří, spíš kouří. O tom si ale povíme za chvilku.

O uhlíři
"Před dávnými, dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes, žili a pracovali
na Šumavě mnozí uhlíři. Z dříví stromů pálili dřevěné uhlí. Byla to těžká,
namáhavá a špinavá práce. A přes spoustu práce byl život uhlířů plný nouze a bídy."
Poslední pohádka byla O zvláštním zvířeti. Je to vlastně pohádka o třech
chudých muzikantů, kteří táhli Šumavou.


Odpoledne pomalu doznívá, moc lidí už v hledišti nezbývá. Ale tancovat se
bude. "Budou dva tance, Bavorov a V Prachaticích!", ohlásila Helena.
Rozjíždí se Bavorov. Diváků najednou přibývá. Chlapi přicházejí za Helenou:
"My chceme Koně!", šeptají, ale je to kousek od mikrofonu, takže to slyšeli všichni.
"Oni chtějí Koně. Minule bylo opravdu horko, padali horkem", dodala Helena.
Všichni tanečníci byli už postaveni, Karel s Jirkou oblečeni do koně.

Kubík si mohl užít něco, co ostatní děti nemohly. Svezl se na koni. Vždyť
babička Helenka je jeho babička, a babička Helenka je vedoucí souboru, tak
ona to umí zařídit. Co by taky pro vnoučka neudělala.

Odpoledne s folklorem končí tancem v Prachaticích. Helena ještě stačí
představit na závěr všechny tanečnice a tanečníky: Vlaďku, Janu, Hanku,
Romanu a Helenu, Standu, Vaška, Karla, Jirku a Honzu, muzikantky a
muzikanty: primášku Helenu, Stáňu, Jirku, Františka, Pavla, Honzu a Petra.


Tak zase někdy na shledanou, třeba 17. září 2011 u hraničního potoka Ježová
/ Iglbach při zakončení plavební sezóny nebo v polovině května příští rok
zase tady na Jeleních Vrších.




Ing. Hynek Hladík
tel. +420 602272442
e-mail: hladik.hynek@iol.cz
www.schw-kan.com v češtině
www.schw-kan.com/sd_home.html in der deutschen Sprache více

Před 222 lety, v roce 1789 byla zahájena stavba Krumlovsko-vídeňského plavebního kanálu, který měl umožnit dopravu palivového dřeva po vodě ze šumavských lesů ve schwarzenberském panství Český Krumlov do císařského hlavního města Vídně. Stavbu vedl rodák z Chvalšin Josef Rosenauer. více