English version
Česká rada dětí a mládeže ocenila starosty. > Informace > Aktuality > LEŽ JAKO VĚŽ aneb pravda o VUS Ondráš

LEŽ JAKO VĚŽ aneb pravda o VUS Ondráš

14.7.2008

"Generál nebe“ František Peřina v roli sólisty svého oblíbeného Ondráše"Generál nebe“ František Peřina v roli sólisty svého oblíbeného Ondráše
"Generál nebe“ František Peřina v roli sólisty svého oblíbeného Ondráše
Muzika VUS Ondráš při společenské akcí Armády ČR  na Pražském hraděMuzika VUS Ondráš při společenské akcí Armády ČR  na Pražském hradě
Muzika VUS Ondráš při společenské akcí Armády ČR na Pražském hradě
Ondráš  pro válečné veterány v kostele sv. Jana Nepomuckého na HradčanechOndráš  pro válečné veterány v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech
Ondráš pro válečné veterány v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech

Když se mi před pár dny dostalo do rukou sedmé číslo časopisu FOLKLOR, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Z několika stran jsem již dříve zaznamenal, že ministryně Parkanová chce zrušit VUS Ondráš, ale nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Takových pokusů v posledních dvou desetiletích bylo…

 

Vzpomínám si, že jednou Ondráš dokonce musel vystupovat pod hlavičkou Vojenských opraven Brno, aby přečkal vlnu nekompetentních a politicky cílených rozhodnutí.
Vzápětí mu opět tleskali ministři obrany i generalita, která v jednom šiku pěla ódy na to, jak jedinečným vojenským útvarem v rámci NATO disponuje. Nyní, zdá se, nastalo pro Ondráš vskutku kritické období a já cítím svoji povinnost se k celé záležitosti vyjádřit o to více, že jsem s tímto špičkovým souborem mnohokrát prožil, stejně jako mnoho čtenářů, spoustu příjemných chvil na domácích scénách i pocitů hrdosti při reprezentaci českého folkloru a Armády České republiky v zahraničí.

Z titulu své funkce ve struktuře Generálního štábu AČR jsem měl v polistopadovém období i po vstupu naší země do NATO mnohokrát možnost doprovázet ministry obrany a náčelníky Generálního štábu AČR při jejich zahraničních cestách. Mnohé z nich – zejména ty do velitelství aliance v Bruselu a Monsu ( třeba při příležitosti výročí vzniku republiky, naší armády atd.) i do válečných konfliktů (například na území bývalé Jugoslávie, kde hráli našim vojákům i krajanům v chorvatském Daruvaru), se neobešly bez vystoupení Ondráše. Ne jinak tomu bylo do nedávných dnů.

Paní ministryně Parkanová využívala Ondráš na podporu svých priorit každou chvíli. Jestliže si například vytýčila za jeden ze svých hlavních cílů práce na ministerstvu pomáhat válečným veteránům, brala si Ondráš na každou větší akci, kde se mezi nimi objevila. Musel jí před pár týdny hrát i na akci s bojovníky proti komunismu v areálu Památníku Vojna na Příbramsku, přestože si tam ke koncertování přivedla i svého oblíbence písničkáře Hutku. Na jeho vystoupení armáda peníze má.


Ondráš také každoročně vystupuje v předvánočním čase pro válečné veterány ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech i v Arcibiskupském paláci. Jako vrcholné těleso svého druhu v posledním desetiletí pokaždé vystupoval i při reprezentačních armádních plesech na Pražském hradě, kdy si jeho produkci pochvalovali prezidenti a vrchní velitelé ozbrojených sil Havel i Klaus.

Z 240 veřejných vystoupení souboru za loňský rok jich byla většina ve prospěch armády. I ty ostatní především sledovaly propagaci armády na veřejnosti. Slova paní Parkanové, pronesená v televizním zpravodajství ve smyslu, že armádě není k ničemu folkloristický míněno soubor, jsou tedy lež jako věž. Divím se, že se nestydí do posledních dnů z Ondráše těžit, jedním perem nařizovat i schvalovat jeho vystoupení a současně ho škrtat z početních stavů armády. Ať je skutečná snaha vytěsnit Ondráš z armády motivována čímkoli, spolu s odborníky na danou oblast se shoduji v tom, že by se jednalo o krok nevratný a jak pro armádu, tak pro český folklor tragický.

 

Znepokojil mne také příspěvek v MF DNES z 20. června 2008, zejména v tom, s jakou lehkostí se v článku „Parkanová zachraňuje vojenské kapely“ pouští autor zcela nezasvěceně do hodnocení věcí, jejichž pozadí buď nezná, nebo je záměrně překrucuje. Myslím si, že se o uměleckých kvalitách Ondráše se sám nejednou osobně přesvědčil.

Když jsem shlédl choreograficky i hudebně skvělé vystoupení VUS Ondráš na domažlickém náměstí během loňských Chodských slavností, zmocnil se mě, (coby bývalého příslušníka rezortu obrany a současného předsedy Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze) vzácný pocit hrdosti na to, že žiji v zemi, která si váží svých tradic, po staletí přenášených z generace na generaci až do dnešní moderní, v mnohém rozporuplné doby. Vystoupení Ondráše bylo uměleckým vyvrcholením celých slavností a náměstí, zaplněné hlavně posluchači z Chodska a sousedního Německa, odměnilo vojenský a vpravdě umělecký soubor bouřlivým potleskem.

 

Ondráši za jeho reprezentaci armády na veřejnosti mnohokrát tleskali nejen na otevřených scénách návštěvníci velkých folklorních festivalů, ale i ministři obrany, slova ocenění a díků, která často přecházela v přátelská gesta, pronášeli náčelníci Generálního štábu Pezl, Nekvasil, Šedivý, Štefka i Picek.

Na „svoje muzikanty“ byli hrdi i vojáci, kteří se pro svoji statečnost a chrabrost v boji s nepřítelem za 2. světové války stali legendami – generálové Fajtl, Hlučka i třeba Liška. „Když se postavím před Ondráš, jako bych omládl o třicet let. Tihle kluci jsou ozdobou armády a dělají nám velikou radost,“ řekl mi před třemi léty při jedné společenské akci na Hradě, Moravák duší i srdcem, válečný hrdina „Generál nebe“ generálporučík v.v. František Peřina. Umím si představit, jak by jej, kdyby žil, ranila zpráva o záměru zrušit tohle skvělé umělecké těleso. Sám ve svém životě totiž nejednou poznal, že ranit se dá nejen zbraní, ale i křivým slovem nebo špatným rozhodnutím.

Václav Kupilík, foto: autor

 

Kalendárium

Fkaleidoskop

Folklorní kaleidoskop