Ohlas na XXVIII. Setkání lidových muzik v Praze

Byl to jednolitý koncert lidových muzik, běžící jako film, uvádějící posluchače diváky v úžas. Šlo o prolínání generací malých i dospělých nadšenců pro muzicírování s láskou. Hráli a zpívali s vervou, od srdce.

Jako starší pamětníci, kteří jsme po druhé světové válce zažili rozkvět těchto souborů, jsme s obavami v současnosti přijímali nástup různých skupin na portách, kdy člověk je na pochybách, má-li to mnohdy s hudbou co společného. Nástup jakési nové vlny pro mladé, kteří tomu říkají také koncert, nezdravě podporují svérázní zvukaři, ženoucí vše do síly mnoha decibelů. Při tomto koncertu jsme si zajisté všichni uvědomovali, že česká, moravská a slovenská národní píseň v našich srdcích je.

 Vystoupení dvou i tří generací na podiu. Tento nápad byl úsměvný už tím, že konferenciérka byla těhotná a následně i zpěvačka doprovázená Jakubem Sršněm na niněru. Vtipně připravenou situaci z podia glosoval přítomný lékař sexuolog pan Radim Uzel humorně, ale s nesmírnou důstojnosti. Byl to skvělý úvod k tomu, co nás čekalo.

Tedy 28. setkání lidových muzik s tématikou „MEZIGENERAČNÍHO SOUŽITÍ“ s konferencí Romany Pacákové a vše inspirováno Tomášem Martanovičem. Hned nástup svědčil o dobře připravené koncepci celé dramaturgie z národopisného hlediska zcela plošně od západních Čech po Lašsko. Nutno smeknout, když pan Jozef Harčarik, který program měl v režii, je z východního Slovenska.

Zpívající herec, osmdesátiletý pan Josef Somr s vnoučaty s brilantním a zároveň bezprostředním hereckým výkonem plným pochopení k dětskému věku, vynutil potlesk se slzami dojetí. Kde kdo by si jistě představoval takového dědečka v rodině.

Kunešova dudácká muzika z Domažlic se svými klarinetisty a dudáky je nepostradatelným nástupcem Konrádyho ve světě známé muzice už tím, že p. Kuneš se předvedl jako kvalitní folklorní zpěvák, a ti zpívající kloučci – bří Hradečtí? V srpnu na Pražském jarmarku, ještě s patrnou trémou a tento večer s plným nasazením. Snad tomu přispělo i kvalitní akustické prostředí sálu Městské knihovny.

Mladí Bruštíci z Uherskohradišťského Strání pod názvem „Rodinná pouta“. Tři bratři, otcové hrajících a zpívajících dětí, tož těšme se, co nám předvedou za rok. Skvělé a milé.

Malá česká muzika Jiřího Pospíšila reprezentovaná Růženkou Sršňovou a jejím mužem Jakubem, hráčem na nástroj a zpěvákem, působí přímo jako energetické pole se silným vyzařováním radosti do publika. Muziky vznikla de facto již v šedesátém roce z podnětu Jaroslava Krčka jako malá muzika souboru Josefa Vycpávka. Tehdy velikou oporou byl i muzikolog Vratislav Vycpávek. Z toho se vyčlenil nejen tanečník, ale i zpěvák Jiří Pospíšil. V roce 2004 se vedení muziky ujímá Jakub Sršeň se skvělou ženou Růženou.

Následovali Gaudeamus s programem „Soužití, setkání a tvoření“. Již zmíněné, stále se lepšící Vycpálkovci a celý koncert uzavírala CM Jiřího Janouška. Nutno dodat, že nevíte, zda jsou to Moraváci nebo Pražáci. Tak nádherně žijeme s národní lidovou písní. Nedivme se.
O ní se opírali naši skladatelé Antonín Dvořák, uvedu Moravské dvojzpěvy, nebo na Moravě Leoš Janáček.

Výkon dcerky Jiřího Janouška, Markétky na housle? Mistrovské provedení. Hluboce se poklonit a smeknout.

Na Slováckém krúžku z Prahy, který má postaven program v duchu festivalu na mezigeneračním soužití, tak zmiňují, že folklorní unisono mužského sboru je tak působící, že zvedá ze židle.

             Nezbývá než vše uzavřít výstižnou glosou p. Jaroslava Krčka: 
„Mně se na tom dneska líbí jedna věc, že před padesáti lety někoho něco napadne …. a to žije.“ Možno říci, že před šedesáti lety.

                                                                                              Jan Rada
                                                                                               bývalý redaktor
                                                                                   hudebně-pedagogických edic
                                                                                                              SUPRAPHON