Kdo chce ať se staví, Vojvoda 40 slaví

V sobotu 5. června od 19 hodin v sále OU v Kozlovicích slaví galakoncertem soubor Valašský vojvoda 4o. Výročí  .Po koncertu následuje beseda u cimbálu. Harjí CM Valašský vojvoda, CM Valášek a CM Vladimíra Holiše.

Srdečně zve Zdeněk Tofel

Více informací na www.valaskyvojvoda.cz

Valašský vojvoda 2010

Soubor písní a tanců v Kozlovicích byl založen v květnu roku 1970, především díky úsilí vedoucího Vlastivědného kroužku pana učitele Jana Boháče (*15.6.1913 - +26.12.2000). Navazuje na bohaté tradice tanečních skupin a hudeckých i cimbálových muzik, které dříve působily ve vesnicích okolo hory Ondřejník v moravských Beskydech. Vzpomeňme také rok 1895, kdy kozlovští tanečníci vystoupili s Válkovou muzikou z Kunčic pod Ondřejníkem na slavné Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Na úspěšném vystoupení kozlovických tanečníků měl velký podíl i hudební skladatel Leoš Janáček, rodák z nedalekých Hukvald, který si naše předky vybral k reprezentaci Valašska.

Založení souboru, které bylo v plánu Vlastivědného kroužku v Kozlovicích, urychlila výzva Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně, aby Kozlovice vystoupily na národopisných slavnostech v Rožnově p/R, pořádaných na paměť 75. výročí Národopisné výstavy v Praze. Pod vedením uměleckého vedoucího Ladislava Poláška st. bylo nacvičeno 8 valašských tanců a 4 písně, převážně ty, které v roce 1895 předváděli kozlovičtí účastníci v Praze na zmíněné výstavě. S tímto repertoárem vystoupil soubor úspěšně v Rožnově na národopisných slavnostech 25. června 1970.

Členové vzniklého národopisného souboru – tehdy s názvem Ondřejník se pak scházívali na zkouškách, kde procvičovali tance a písně, s nimiž vystupovali na dožínkových slavnostech, besedách, výletech a podobných akcích v okolí Kozlovic.

V roce 1973 se dohodl tehdejší organizační vedoucí souboru Jan Boháč s tanečníkem Vlastimilem Krpcem, že po jeho návratu z vojenské služby převezme vedení souboru. K tomu došlo na schůzce 9.3.1975.

V roce 1977 si členové souboru zvolili název Valašský vojvoda (místo původního Ondřejník). Inspirovali se někdejšími vůdci valachů a správci salaší, kteří měli svá sídla na několika místech Beskyd. Na tehdejším Hukvaldském panství sídlili po 200 let valašští vojvodové z rodu Krpců a Žáčků v Kozlovicích. V roce 1977 byla založena tradice pořádání Valašského bálu a výrazné změny se dočkala také muzika – z hudecké se stává cimbálová. Do souboru přichází nová umělecká vedoucí a choreografka Marie Bláhová – později Nováková, která dále rozvinula a pozvedla uměleckou úroveň souboru.

Mezi členy souboru i v jeho vedení se za čtyřicetiletou historii vystřídala řada jmen. V prvních letech existence se na postu uměleckých vedoucích objevili Ladislav Polášek, Marie Krpcová a po ní nastupuje již zmíněná Marie Nováková. V roce 1985 převzaly umělecké vedení dvě její odchovankyně – Lenka Eliášová a Ludmila Fizková. Muziku po panu Poláškovi převzal Zdeněk Tofel. Na primášském postu se postupem času vystřídali Jaromír Střálka, Ladislav Vojkovský, Pavla Valášková, Přemysl Verlík, Dalibor Plaček, Jan Pustka, Zdeněk Tofel, Petra Pagáčová a začátkem roku 2010 přichází mladý primáš Jan Obtulovič. O organizační chod souboru se postupně starali Vlastimil Krpec, Zdeněk Pozner, Jiří Krpec, Věra Valíčková a od roku 1994 do současnosti Věra Tobolová. Od svého vzniku působil soubor pod Osvětovou besedou Kozlovice, v roce 1994 se stal samostatným právním subjektem jako občanské sdružení.

Soubor si předsevzal ve své umělecké práci hledat, následně zpracovávat a tím udržovat lidové tradice, tance, hudbu a písně z regionu severního Valašska, lašsko-valašského a moravsko-slovenského pomezí. Čerpáme z písňových sbírek Leoše Janáčka, Františka Sušila, Františka Bartoše, Vincence Sochy, Antonína Pustky, Rudolfa Jandy, Věry Šejvlové i z vlastních zápisů. Nejbohatší odkaz v písních a tancích nacházíme u Anežky Šenkové z Měrkovic, manželů Kalusových, či Marie Tobolové a mnoha dalších významných nositelů tradic z Kozlovic a okolí.

Během své existence jsme absolvovali mnoho vystoupení na nejrůznějších festivalech, slavnostech, okresních či krajských přehlídkách a koncertech po celé republice.

K nejvýznamnějším patřil koncertní pořad Ó radost má, v Praze na Žofíně v rámci oslav 100. výročí Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1995, který byl součástí cyklu českého a moravského folklóru mezinárodního festivalu Pražské jaro 1997. Během roku se v naší republice koná množství folklorních festivalů, mnohé již s dlouholetou tradicí. Valašský vojvoda měl možnost vystoupit na mnohých z nich. Jmenujme Slezské dny v Dolní Lomné, Rožnovské slavnosti, nám nejbližší Sochovy národopisné slavnosti ve Lhotce, světoznámý MFF ve Strážnici, kde v roce 2004 byl udělen titul laureát festivalu sólistce Petře Klementové - Žáčkové a dívčímu pěveckému sboru za výjimečný vokální projev, dále MDF Strakonice, MFF Šumperk, Karlovy Vary, F - Scéna Brno, Folklor bez hranic a Třebovický koláč v Ostravě, Viktoriánské slavnosti v Chomutově, Babí léto ve Valašském Meziříčí, Pražský jarmark, atd. Soubor je stálým účastníkem a každoročně i spolupořadatelem mezinárodního festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel Souznění. V roce 2005 byl nominován na cenu FOSKAR v kategorii „soubor roku“.

Svými vystoupeními jsme zaujali posluchače a diváky nejenom u nás, ale i v zahraničí - v bývalé NDR a Jugoslávii, Bulharsku, Holandsku, Řecku, Polsku, Turecku, Francii, Španělsku, Maďarsku, Vatikánu, Ukrajině, Slovensku, Japonsku, Kypru a naposledy v roce 2009 v Jordánsku. Některé ze zmíněných zemí jsme navštívili i vícekrát. Ze soutěžních festivalů jsem si přivezli nejedno ocenění. K těm nejvýznamnějším patří z festivalu Ziem Górskich v polském Zakopaném v roce 1992, cena v kategorii stylizovaných souborů „stříbrná valaška“ za pásmo Jaro v Beskydech, 2. místo v soutěži zbojnického tance odzemek a cena muzice za hudební a pěvecký projev. Opět v Zakopaném, tentokrát v roce 2001, „bronzová valaška“ za pásmo Vojna a svatební veselí. Dále laureát festivalu Koljada na Ukrajině v roce 2002 a cena z polského festivalu Týden beskydské kultury (TKB) z roku 2008 za „tradiční obsazení kapely a interpretaci hudby a zpěvu ve správném stylu“.

Mezi nejdůležitější a nejzajímavější zahraniční výjezdy patří cesty do Vatikánu, Japonska a Jordánska. Ve Vatikánu jsme se v prosinci roku 1999 (těsně před vánočními svátky) podíleli na slavnostním programu při předávání vánočního stromu z ČR Svatému otci Janu Pavlu II. Vrcholem náročného, ale velmi zajímavého měsíčního turné po Japonsku v červnu roku 2005 bylo vystoupení v programu Českého národního dne na Světové výstavě Expo v Nagoii v prefektuře Aichi. Nejčerstvější zážitky jsou z multižánrového Jordan festivalu v Jordánsku v roce 2009.

Důležitá je pro nás také dlouholetá spolupráce s médiemi, ať už s rozhlasem, televizí, ale i tiskem. V hudebním studiu I. Českého rozhlasu Ostrava byly natočeny zatím všechny snímky pro CD Písně a tance z lašsko-valašského pomezí, Koleda je ve Vánoce, Slunečko vychodi, Gajdovali gajdoši z Moravy a Slezska a Sedm divů Slezska. Poměrně bohatá spolupráce s Českou televizí vyústila v natočení pořadů Zpívánky, Vonička z domova, Folklorika... Role komparzistů se členové souboru zhostili ve filmech Lev s Bílou hřívou, Tajemný hrad v Karpatech, Byla láska a v pohádce Dřevěná Marika. Pod vedením režiséra Zdeňka Flídra jsme se výrazně podíleli na natáčení hudebních dokumentů Hukvaldské studánky – Leoš Janáček a lidová píseň a Vítězslav Novák a lidová píseň.

Tradiční oblíbenou akcí začátku každého roku je Valašský bál, který se koná vždy třetí lednovou sobotu v Kozlovicích. Příprava nebývá jednoduchá. Soubor se snaží o to, aby každý ples přinesl něco nového v půlnočním předtančení, ve výzdobě atd. Po plesové sezóně a předtančeních na plesech v okolí následuje po celý rok více či méně nejrůznějších vystoupení, ať už na folklorních festivalech nebo na koncertech, obecních slavnostech apod. Prázdniny někdy zpestří zahraniční zájezd nebo alespoň několikadenní tuzemský festival, na sklonku podzimu se pomalu začínají nacvičovat koledy, vánočními koncerty pak celý „souborový rok“ vrcholí.

„Souboráci“ vždy byli a budou jedna rodina. Scházíme se i mimo zkoušky a vystoupení, společně jezdíme na dovolené, slavíme narozeniny, silvestry a dodržujeme určité tradice - stavění a kácení máje, šmigrust, koledování, zabijačku...

Tak to ve Valašském vojvodovi chodí s různými obměnami – co se týče počtu vystoupení, zájezdů, tanečního i muzikantského obsazení už čtyřicet let a doufejme, že minimálně ještě jednou tolik bude.

Markéta Velká, Ostrava 27.5.2010