Jak Jasénka poznávala svět aneb Jak svět poznával Jasénku

Tento docela tajuplný název si zvolil soubor valašských písní a tanců Jasénka ze Vsetína pro galaprogram, kterým v závěru listopadu oslavil 65. výročí od svého založení.

Prostým odpočtem lze tedy zjistit, že Jasénka vznikla v roce 1944. A tak v duchu tradice, že vše nové vzniká většinou spontánně, bez ušlechtilých cílů soubor vznikl a rozvíjel se.  Muzikant a kolem něj skupina mladých a nadšených lidí v malé obci Jasénka u Vsetína. Chtěli tancovat, hrát a zpívat písničky svého kraje. Rozběhli se po údolích a kopcích Valašska, hledali u pamětníků a našli téměř zapomenuté. Brzy jim však nestačilo bavit jenom sebe, ale chtěli to, čemu se naučili ukázat i okolí. Chtěli lidovou kulturu přenést na podia i jeviště divadel. A to se skupině lidí kolem muzikanta a učitele Zdeňka Kašpara podařilo poměrně brzy.  A daří se jí to stále, i když zakladatel a dlouholetý vedoucí i primáš Jasénky  sleduje své „ovečky“ už jenom z muzikantského nebe.

Nyní by připomínka jubilea Jasénky mohla pokračovat výčtem pořadů, vystoupení, nahrávek hudebních i obrazových nosičů a přehledu účastí na zahraničních turné a festivalech  - tak jak to bývá u těchto vzpomínkových článků u příležitostí různých výročí mnohdy obvyklé. Bylo by to však „nošení dříví do lesa“, protože úspěchy Jasénky jsou všeobecně známé.

Raději si přibližme jubilejní program, jehož název je uveden v titulku. Jasénce se totiž podařilo něco, co není při prezentaci lidového umění zcela obvyklé. Naopak program, který připravili mladí jasénečtí tvůrci Eva Lambertová a Martin Bělíček ve spolupráci s cimbálovou muzikou vedenou Zdeňkem Zmeškalem, se svou formou i obsahem zcela vymykal běžným a tradičním pořadům. Přiznám se, že když jsem poprvé viděl scénář, nabyl jsem dojmu, že jde o pokus o uměleckou sebevraždu, který ve svém výsledku skončí propadákem  nebo naopak vynikajícím úspěchem Jasénky, protože jak  říká přísloví „Doma není nikdo prorokem“.

S radostí může hned úvodem uvést, že pravdou byla ta druhá alternativa. Jasénka se totiž pokusila uvést na scénu komponovaný pořad složený z jaséneckých tanečních kultovních klasik – zvrtaný i další točivé tance z různých subregionů Valašska, figurální tance, tance mužské i dívčí chorovody se zpěvy na straně jedné a lidové umění zemí a národů, které ve své minulosti navštívila.  A tak se na jevišti objevily tance a rytmy španělské, řecké, cikánské, polské, slovenské, sicilské i staropražské majzlpolky či kankán a nechyběla ani bezchybná parodie na švédskou skupinu ABBA, které Jasénka dělala „předskokany“ v roce 1967 na slavnostech letního slunovratu ve Švédsku, tedy v době kdy tato skupina vycházela na hudební nebe. Proto ona vzpomínka.

Prostě Jasénka dokázala, že její taneční i muzikantské umění, a to nejen tvůrčí, ale i interpretační, přesahuje nejen hranice regionu, ale i území Česka. Úspěch ve Vsetíně nevídaný a neviděný byl ovšem podmíněn tvrdou přípravou. Nejenom shánění kostýmů a krojů dalo pořádně zabrat, ale i taneční a muzikantská příprava tohoto netradičního pořadu docela bolela. Vždyť tanečníci tří generací zkoušeli poslední dva měsíce v podstatě denně, včetně sobot a nedělí. Výsledek se ale dostavil.  Neutuchající potlesk sedmi stovek diváků, kteří se neuvěřitelně bavili, závěrečné nekončící ovace i potlesk ve stoje při interpretaci orchestrálek muziky -  to není věru obvyklé.

Jasénka dokázala, že její taneční, pěvecké  a muzikantské  mistrovství pokračuje dál a stále se vyvíjí. Proto se v  programu objevila i nová taneční a hudební čísla a svým pohledem za hranice chtěla ukázat, že zvládne i jiné rytmy i jiné taneční styly. Vždyť valašské tancování je svým obsahem a stylem velmi pestré a zvládnutím tanců, které pro valachy nejsou úplně domácími, dokazuje, že tanec na Valašsku není jenom pro oko diváka líbivý čardáš - a propó v regionu se téměř netancoval – ale celá řada figurálních či točivých tanců. A podobnost s jinými oblastmi či zeměmi není někdy úplně náhodná. Proto se úspěšně podařilo postavit vedle sebe regrúty, zvrtaný či kankán nebo lidovou píseň řeckých rybářů, případě i onu vzpomínku na Švédsko v parodii na ABBU. A diváci pochopili, že valašské zpívání a tancování není vždy jenom věc vážná, ale především zábavná a veselá. A když se k tomu přidalo i zasvěcené a vtipné průvodní slovo Romana Vojtka – mimochodem dlouholetého člena Jasénky – divákovi se z hlediště ani moc nechtělo.

Ať se tedy mladému vedení Jasénky stále tak daří a ať pokračuje v skvělých nápadech svých předchůdců a vede Jasénku stále úspěšně dál.

Mgr. Jaromír Matušů