Hořeňácká sedmdesátnice

V roce 1940 se v jedné vesnici Zblov, která se nachází v krásném prostředí Babiččina údolí na Náchodsku, narodila Jana Mojžíšová.

Jana se vyučila švadlenou a této práci se i posléze věnovala. Roku 1959 se vdává a bere si Jindřicha Rychteru za svého manžela, Jindřich přivádí Janu do městečka Lázně Bělohrad. Už jejich seznámení bylo „zaviněno“ folklorem, protože se poprvé potkávají na festivalu „U nás na Náchodsku“. Když se Jana přestěhovala do Bělohradu tak začala pracovat v kultuře v Nové Pacce. Ale určitě není divu, že se Jana také v letech 1957 stává tanečnicí souboru Hořeňák, kde Jindřich Rychtera působí už jako vedoucí souboru. V 60. letech  se v kraji pod Zvičinou účastnila sběru písní a tanců po boku Františka Bonuše, který se souborem Hořeňák  spolupracoval. A již roku 1971 se také stává vedoucí souboru kterou je až dodnes. Samozřejmě, že se také začíná podílet na organizaci a režii mezinárodní folklorní festival „Slavnosti písní a tanců pod Zvičinou“. V 70. letech absolvovala lidovou konzervatoř. S dětmi začali manželé Rychterovi pracovat v roce 1975, kdy v Lázních Bělohrad založili dětský folklorní soubor Hořeňáček jako přípravný kolektiv pro dospělý soubor. Jana se až dodnes stará o souborové kroniky, kam zaznamenává vystoupení a jiné události. Jana samozřejmě také využila v souboru tomu, čemu se vyučila. Začala se starat o krojové vybavení souboru, ušila nám nejednu zástěru a spravila nejednu košili. Ač nyní občas nadává, když je potřeba něco udělat a my si to nedokážeme udělat sami, na konec stejně usedne k jejímu šicímu stroji a s úsměvem a s písní na rtu se pouští do práce.

 Musím říci, že bohužel jsem nezažila, když Jana byla prý opravdu jako „pes“ na tanečníky ať už při zkouškách nebo na vystoupení. Ale vyprávění to jen potvrzují.  Třeba když Jana například pomáhala děvčatům se na vystoupeních oblékat či česat. O tom se totiž vypráví až dodnes: „Prý když Jana češe tak krev potůčkem teče“. Možná to zní až trochu děsivě. Ale ten, kdo o tom vypráví, se opravdu a pouze směje a poté i dodává, že ty vlasy vyčesané v drdolech a různé příčesky, které se dříve musely používat, opravdu držely. Teď už Jana jen honí tanečníky ať jsou včas na pódiu. Ale není to tak, že by tiše seděla v koutku. To rozhodně ne! Opravdu dokáže srovnat nás i teď a rázně zakročit, když jí není něco po chuti. Takže co já mohu této ženě přát? Hodně zdraví, protože to je opravdu důležité, plno nervů s tanečníky, a ještě mnoho a mnoho let ať s námi můžeš oslavit.

Text a foto Milan Rychtera