Pošumavské věnečky, pořádané v Praze spolkem Psohlavci
a později jeho přímým a zákonným pokračovatelem Sdružením
rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci
v Praze, si za dlouhá léta své existence získaly velkou oblibu
mezi mnohými, jejichž srdcím je chodský kraj blízký. Na velkolepou
slavnost Chodů se každoročně sjížděla mládež i pamětníci
z blízkého i širokého okolí. Dvě skupiny však byly
tradičně nejpočetnější: Rodáci a přátelé Chodska
a Pošumaví, kteří svůj život spojili s prací mimo své
rodiště a zejména v Praze našli svůj nový domov. Do této
skupiny patří také mnozí naši krajané, žijící daleko
v zahraničí. Druhou skupinu tvoří samotní obyvatelé chodských
vesnic, zejména mládež. Jsou to právě krojovaní chlapci
a děvčata, kteří v rozverné náladě dávají Věnečkům punc
jedinečnosti a neopakovatelnosti. To oni dovedou pestrostí
svých krojů přeměnit taneční sály ve velkou kvetoucí
louku.Tradičních Pošumavských věnečků se zúčastňují i významné
osobnosti našeho národa, z nichž mnozí pocházejí
z jihozápadních Čech i mnozí zahraniční hosté. Například
hostem 61. pošumavského věnečku byl představitel chodské
národnostní menšiny, která již po 2 staletí žije v Chorvatsku
a udržuje lidové tradice, předseda poslaneckého výboru pro
národnostní menšiny a lidská práva chorvat. parlamentu S. N.
Stárek, který předsedovi Sdružení na pódiu Lucerny předal dívčí
kroj, zakoupený před válkou v Domažlicích pro dívku, jejíž
rodina byla za války v bývalé Jugoslávii vyvražděna. Kroj,
který je důkazem, že chodské tradice v dalekém Daruvaru
a okolních vesnicích i po těžkých dobách války stále
žijí. Na 62. pošumavský věneček přicestoval až z Londýna, kde
žil dlouhá léta v exilu, postřekovský rodák a legendární
velitel tankových vojsk za 2. světové války, Hrdina Sovětského
svazu, nositel Řádu Bílého lva a Řádu T. G. Masaryka, čestný
člen Sdružení, generál Josef Buršík. O rok později, kdy mu již
zdraví nedovolovalo přijet do Čech, účastníkům Věnečku ve své
písemné zdravici mimo jiné vzkázal: „Nesmíme nikdy zapomínat, že
když je někdy národu těžko a zmítá se v různých
politicko-stranických krizích a společenském Babylonu, obrací
se k Bohu a ke svým slavným tradicím, ve kterých hledá
posilu pro budoucí život. Tady je nutné připomenout českého
spisovatele a historika Aloise Jiráska, který svojí slavnou
trilogií Temno, Mezi proudy a Proti všem, varuje před
nesvorností, politickým hašteřením a stranickými proudy
a za vzor nám dává jednotící vlasteneckou ideu Psohlavců.
Proto nejen v současnosti, ale i v budoucnu musíme
si vážit této ideje Psohlavců, abychom v ní měli vždy oporu
pro život našich nových generací.“Přesto, že jsou mnohé Pošumavské
věnečky spojeny neodlučně s Lucernou, která kulisou Velkého
sálu s pestrou paletou chodských krojů dovedla vytvořit
důstojnou atmosféru tak významné folklorní akci, bylo rozhodnuto,
že se příští Pošumavské věnečky v pražské Lucerně neuskuteční.
Nevyhovující zázemí, špatná klimatizace i hygienické podmínky,
zničený taneční parket a z toho všeho vyplývající stále
častější připomínky a stížnosti návštěvníků i samotných
účinkujících, vedly výbor Sdružení k hledání nových,
důstojnějších a přitom cenově přijatelných prostor pro konání
Pošumavských věnečků v Praze.Bylo rozhodnuto, že 64.
pošumavský věneček a všechny následující, se uskuteční
v nově rekonstruovaných reprezentačních sálech Národního domu
na Smíchově. Vedení Národního domu přistupuje k aktivitám
Sdružení s porozuměním a umožňuje každoročně konání
Pošumavského věnečku v obou hlavních sálech
a v přilehlých reprezentačních prostorách.Za dlouhá
desetiletí se na pódiích při slavných Pošumavských věnečcích
vystřídaly dechové hudby: Strarošumavská kapela Karla Polaty,
Fictumova kapela z Čermné, Šnajberáci, Čerchovanka, Šumavanka,
Krajanka, Lesanka, Horalka, Dupalka, Hájenka a mnoho dalších.
Za dirigentskými pulty se vystřídaly takové osobnosti jako Karel
Vacek, Jaromír Vejvoda, Josef Poncar, Karel Valdauf, Václav Vačkář
a další. Zahrály taneční orchestry Jindřicha Váchy
a Ústřední hudby Armády ČR a s národopisnými pásmy
vystoupily folklorní soubory z Postřekova, Mrákova, Klatov,
Konrádyho dudácká kapela, Svačinova dudácká kapela z Domažlic,
krojovaní Hanáci, Valaši, Slováci i řada dětských folklórních
souborů. O humor se starali Šimek, Krampol, Faltus… Během
posledního desetiletí chodské slavnostní večery slovem provázeli
Jiří (Ica) Pospíšil, Josef Pospíšil a Milan Černohouz.
V roce 2012 a dalších letech se koná v Národním domě na
Vinohradech